Postůj ty můzo křehkých tónů,
zlatým vlasem protkaná,
zachvěj se hlasem heligónu,
hlubino ze strun utkaná.
Se zbraní vyjdi na ulici,
polap mou duši do sítě,
aby tak jako holubici
nesly mne k tobě perutě.
Postůj ty krásko křehkých strunek,
zazpívej píseň o lásce,
aby má duše v kobce temnot
předala krutost k porážce.