Ačkoli jsem strašně rád, že jsem se nenarodil třeba v Africe, Číně
nebo před dvěma staletími, Ostrava dnešních dní asi taky není zrovna
žádná výhra. Když tady člověk zjistí, že má nějaké ty trans-tendence,
může se obrátit pouze na dva lidi, kteří to zde mají na starosti. Jedním
z nich je sexuoložka a zároveň klinická psycholožka a tím druhým je
sexuolog a zároveň primář psychiatrie na místní poliklinice.
Ona psycholožka je starší dáma, která je permanentně vytížená a zbývá jí proto na mě v průměru pouze půlhodinka jednou za dva měsíce. Sexuolog je ještě starší, je to pracující důchodce, a proto musí každý rok povinně na tříměsíční dovolenou. U něj strávím obvykle tak pět minut, než vyplní papír s doporučením na dané vyšetření (genetické, psychologické, sexuologické). Byl jsem u něj všehovšudy pětkrát a kdybych ho potkal někde na ulici, tak bych ho možná ani nepoznal. Při jedné návštěvě mi říkal, že mají v poslední době ostravští transsexuálové tendence ke sdružování a varoval mě před tím. Jsou to prý samí divní lidé, někteří chtějí změnit pohlaví z politických důvodů, atd. A navíc mi pořád připomíná, že je to proti přírodě.
Psycholožka mi zase vysvětlovala, že nejvíce transsexuálů pochází z Nového Jičína a ti už jsou většinou po operaci, mají rodiny a na svoji minulost chtějí zapomenout.
Nějaké skupinové terapie v Ostravě taky nehrozí. Psycholožka se jednou snažila dát dohromady transvestitu a transsexuála, aby si mohli popovídat nebo vyměnit zkušenosti. Oba si ale nakonec vjeli do vlasů. A to byl konec všech dosavadních oficiálních pokusů o sdružování transgenderů na Ostravsku.
Neoficiálně chodí našinci (celkem jich je zhruba pět) do jednoho ze tří gay-podniků. Ostatní zřejmě sedí doma a čumí do bedny. Já neznám osobně ani jednoho ostravského transgendera (i když jich znám pár neosobně, tj. od vidění) a sdružování s těma pražskýma je pro mě dost finančně i časově náročné (ale rozhodně toho nelituju a do Prahy budu jezdit dál).
Co takhle nějaká "trans-akce" i v Ostravě?