Jenom bych k tomu dodala, že Antonyho doprovodná kapela se kromě bicích skládá ještě ze smyčcového tria, baskytary, klavíru a občas taky saxofonu, případně harfy (na kterou hraje další slavná newyorská transsexuálka jménem Baby Dee). To srovnání s Julee Cruise docela sedí, jenom Antonyho písně mají ve srovnání s Floating Into the Night mnohem větší dynamiku - tiché pasáže se střídají s exaltovanými a navíc Antony nezpívá ani zdaleka tak monotónně. Případným zájemcům můžu doporučit hlavně první desku Songs of Fiona Blue - a kdo se nerozpláče u Cripple and the Starfish, ten snad musí mít srdce z kamene... rozhodně tvrdšího než Lou Reed:-)

PS kdybyste měli šanci vidět Antonyho živě (třeba 8. července ve Vídni), tak rozhodně neváhejte... já jsem třeba viděla The Johnsons s Julií Yasudou a Johannou Constantine v dubnu 2001, když předskakovali Current 93 (to byl Antony ještě úplně holohlavej), a dodneška to považuju za jeden z nejlepších koncertů, jaké jsem kdy měla tu čest navštívit.
www.antonyandthejohnsons.com
www.durtro.com