MyšákT - poezie

Procházka

Cesta ve spadaném listí ukrytá,
pod nohama ubíhá.
Mluvíme o barvách, kterými je pokrytá.

Usměješ se pokaždé, když se o nějaké rozpovídám,
aniž by jsi vydala hlásku.
Otočím se a do tvé tváře se podívám.

Tvůj úsměv je opravdu kouzelný,
v tvých očích se odráží slunce.
A ve vlasech máš jeho svitem drahokam vsazený.

Stromy bez listí k nám promlouvají,
holé větve, větrem zmítány, zimou se chvějí.
Své příběhy vyprávějí.

Nasloucháme smutným příběhům,
kmeny lidmi poškozené, jejich větve polámané.
Nemůžeme se ubránit údivu.

Jeden však o lásce mluví,
o lásce dvou lidí, kteří se
v objetí procházejí.