Článek byl poněkud upraven, aby lépe vystihoval naši situaci.
Laparoskopicky asistovaná vaginální ovario-hysterektomie neboli LAVOH. Jde o odstranění dělohy a vaječníků, které je provedeno kombinovaným přístupem. Laparoskopicky asistovaná vaginální ovario-hysterektomie patří k nejmodernějším operačním postupům v gynekologii. Kombinuje se zde laparoskopie a vaginální operace. První část operace - uvolnění dělohy ze svých závěsů a odstranění děložních přívěsků (vejcovodů a vaječníků) - je provedena laparoskopickým přístupem. Druhá část - podvázání děložních cév a vyjmutí dělohy - je poté provedena vaginálně (pochvou), obdobně jako při vaginální ovario-hysterektomii.
U žen se obvykle jedná pouze od LAVH - odstranění dělohy bez vaječníků.
Název laparoskopie lze přeložit jako "pohled do dutiny břišní". Tento pohled je umožněn nafouknutím dutiny břišní plynem (CO2), aby se oddálila stěna břišní od orgánů a zavedením optiky do takto zvětšeného prostoru. Optika se zavádí většinou v místě pupeční jizvy a nástroje z pomocných vpichů v obou podbřišcích.
V indikacích k LAVH se prolínají indikace ke klasické abdominální
hysterektomii s indikacemi k hysterectomii vaginální. Limitující je do
jisté míry velikost dělohy, enormní obesita znemožňující laparoskopii a
přidružená onemocnění, která brání celkové narkóze při laparoskopii.
Klasická abdominální hysterektomie je tak pomalu vytlačována LAVH, vyjma
onkologických indikací (tj. je-li důvodem k odstranění dělohy zhoubný
nádor).
• transsexualita typu FtM (zde se jedná o LAVOH)
• děložní myomy (tj. uzly z děložní svaloviny, které mohou způsobovat silné, nepravidelné krvácení nereagující na léčbu)
• onemocnění endometria (děložní sliznice) jako polypy, prekancerosy(= přednádorové změny) a počáteční stádia rakoviny
• změny na děložním čípku (tzv. dysplasie) a počáteční stádia rakoviny děložního čípku (prekancerosy a CA in situ nádory)
• krvácení z dělohy nereagující na hormonální léčbu
• endometrióza
• poranění dělohy
• sestup, částečný či úplný výhřez čípku či dělohy, zvláště, očekává-li operatér srůsty v oblasti malé pánve, nebo má-li být součástí operace odstranění děložních přívěsků (= adnexektomie)
4.1. laparoskopická fáze
A. zavedení insuflační jehly (tj. jehly, kterou proudí do dutiny břišní vzduch pod tlakem) v místě pupeční jizvy
B. zavedení pneumoperitonea (pneumoperitoneum je stav, kdy je v
dutině břišní vzduch, který oddaluje stěnu břišní od nitrobřišních
orgánů a umožňuje tak přístup k nim)
C. zavedení trokaru (trubičky) s optikou jež zprostředkovává pohled
do dutiny břišní
D. zavedení operačních nástrojů z vpichů v obou podbřišcích (již pod
optickou kontrolou)
E. operace na děložních přívěscích - vejcovodech a vaječnících
F. uvolnění dělohy od okolních tkání, tzn. od děložního fundu směrem
dolů k děložnímu hrdlu oddělujeme dělohu od vazů, které ji udržují
ve své poloze v pánvi, od močového měchýře a od cév, které ji
zásobují krví.
4.2. vaginální fáze
A. otevření dutiny břišní po protětí poševní stěny v místě úponu
pochvy na děložní hrdlo
B. uvolnění dělohy od vazů a podvázání cév, které ještě nebyly
přerušeny v laparoskopické fázi
C. vyjmutí dělohy pochvou
D. uzavření dutiny břišní
E. uzavření pochvy a její závěs na pánevní vazy
4.3. poslední fáze
Laparoskopicky se kontroluje stav
v dutině břišní (jizva "zevnitř") - hlavně z důvodu krvácení- poté se
vytahují laparoskopické nástroje a sešijí se drobné kožní řezy v pupku a
podbřišcích
Vzhledem k tomu, že část operace je provedena vaginální cestou, je
třeba po dobu minimálně čtyř týdnů dodržovat zvýšenou hygienu,
často se sprchovat, nekoupat se ve stojaté vodě (tj. ve vaně, v
bazénu apod.), a to jako prevence zánětu.
Ze stejného důvodu je nutno se vyvarovat asi 2 - 3 měsíce zvedání
těžších břemen, aby se vytvořila pevná jizva a pacienta
neobtěžoval v pozdější době sestup pochvy.
Ke kontrole se pacient dostavuje za 2 - 3 týdny po operaci,
pracovní neschopnost se ukončuje (dle stavu pacienta a charakteru
jeho práce) cca po dvou až třech týdnech.
Pohlavní styk do pochvy je možné uskutečnit asi po 4 - 6 týdnech.
• při zavádění prvního vpichu je nebezpečí poranění střeva a velké předstěry jehož pravděpodobnost se zvyšuje po předchozích břišních operacích, tím více bylo-li hojení rány komplikované
• komplikace při zavádění plynu do dutiny břišní, možnost plynové embolie (vmetku)
• krvácení
• poranění břišních orgánů (ostré, tepelné) je zabezpečeno speciální konstrukcí používaných nástrojů
• změny ve vnitřním prostředí (možné zvýšení obsahu kysličníku uhličitého v krvi, snížení obsahu kyslíku)
• závažnější komplikace je nutné řešit otevřením dutiny břišní řezem v podbřišku a operace pokračuje "klasickým způsobem".
• menší pooperační bolest (menší spotřeba analgetik)
• časnější mobilizace (vstávání z lůžka), a z toho vyplývající
• snížené riziko žilních komplikací v pooperačním období
• časnější obnova funkce střev, tj. možnost přijímat normální stravu
• výrazně zkrácená doba hospitalizace, časnější návrat domů
• kratší doba pracovní neschopnosti (zkrácení cca o 50 %)
• kosmetický efekt (menší jizvy - jizvy jsou jen malé, čárkovité v
místě pupku a v obou podbřišcích), hlavní jizva je skryta v pochvě
• výrazně dražší přístrojová a nástrojová technika
• možnost poranění břišních orgánů při zavádění prvního vpichu (naslepo)
• obtíže z operační polohy hlavou šikmo dolů (např. staří lidé mohou mít sníženou plicní výkonnost - anestesiolog výkon nepovolí)
• vyšší riziko trombos a tromboembolií v průběhu operace a bezprostředně po ní v důsledku operování při zvýšeném nitrobřišním tlaku