Je rok 1993 a do malého města jménem Falls City v Nebrasce přijíždí čirou náhodou mladý sympatický kluk jménem Brandon Teena a nemá v úmyslu se zde déle zdržet. Ale za nedlouho se stává oblíbencem zdejších dívek a poznává zde i svou vážnou lásku Lanu, která jeho city opětuje. Vše se zdá být naprosto v pořádku a mohl by to být opravdu idylický příběh.
Jenže život v mnoha případech takový není. Brandon totiž není zas tak docela on. Ve skutečnosti je totiž dívka, která trpí poruchou sexuální identity. A to je podstata všech problémů, které se na Brandona nezadržitelně blíží. Jak již bylo řečeno Falls City je malé město a lidé, kteří zde žijí nemají pochopení pro žádné odlišnosti, neumí si je vysvětlit. Proto po zjištění pravdy dochází k nepochopitelným jednáním, které lze jen těžko vysvětlit a celý příběh se stává dramatický zážitkem plný emocí, které vyvrcholí v noci z 30. na 31.prosince. Vše je podtrženo tím, že se jedná o skutečný příběh.
Tento případ, který před lety vzrušil celé Spojené státy, zaujal i debutující režisérku Kimberly Piercovou. Realizace tohoto filmu nebyla jednoduchá. Trvala celých pět let a to hlavně z důvodu pečlivého sbírání informací a výběru hlavní postavy, která je pro tento film klíčová. Tak dlouhé vybírání se vyplatilo a výkon Hilary Swankové (Brandon Teena/Teena Brandonová) posouvá film k nejvyšším možným ohodnocením, což potrhují i významná ocenění samotné herečky (Oscar, Zlatý glóbus). Ocenění získala i Chloë Sevignyová (Lana) za vedlejší herecký výkon. Je kladem tohoto filmu, že není jen popisem po sobě jdoucích skutečností, ale je zde kladen důraz na posuzování osobnosti a identity každého člověka v současné době. Nedílnou součástí filmu je i skvěle zvolená hudba, která celému příběhu dodává na autentičnosti a stylizuje celý příběh.
Pojďme si popsat příběh podrobněji. Děj příběhu začíná v Lincolnu, státě Nebraska, kde Teena bydlí krátce u
svého bratrance Lonnyho a kde se také rozhodne změnit svůj zevnějšek tak, jak to sama cítí. Změní účes,
oblékne se do chlapeckých šatů a hlavně mění identitu i před úřady, čímž se dostává do sporu i se zákonem.
Teena, vlastně teď již Brandon vyráží na místní párty balit holky. Vzhledem ke svému milému zevnějšku má
často úspěch. Nicméně vždy dojde na hranici, kdy pravda o něm vyjde najevo a musí tak poté čelit útokům
do kterých je zatažen i Lonny, a tomu se to vůbec nelíbí. K pousmání je věta ve scéně, kdy doráží bráchové
Elis (poslední Brandonova přítelkyně) na obytný přívěs Lonnyho, kam Brandon před nimi utekl:
„Uvědom si, že nejsi žádnej kluk!"
Brandon: „Jak to? Holky tvrdily, že jsem nejlepší kluk jakýho kdy měly." Ač tato odpověď působí na první pohled úsměvně, dokládá to jenom Brandonovu sílu věřit, že to co dělá, dělá správně a tak jak to cítí. Stejně Lonnymu dojde trpělivost a Brandona vyhodí. Brandon sedí v baru a zapíjí ne moc úspěšný den. Aniž by si toho všiml sedí vedle něho dívka Candace, která ho osloví. Po rvačce, která se v baru semele poznává i Johna a Toma. Candace pozve Brandona na párty a ten, jelikož zrovna nemá co dělat, to přijímá. Tak se dostává do 70 mil vzdáleného zapadákova Falls City, kde jedinou možností, jak trávit volný čas, je jezdit v autě na nárazníku nebo „chytat netopýry". Zde také poznává Lanu, do které se zamiluje. Lana je znuděna životem jaký vede, pohybuje se mezi noční prací v konzervárně, hospodou, pitím a fetováním u ostatních kámošů. V Brandonovi vidí únik z tohoto kolotoče a plánují spolu uskutečnit své sny. Brandon zapadá do party a stává se stále více oblíbencem všech. Jako chlap vidí své vzory v Johnovi a Tomovi, což jsou mimochodem pěkní kriminálníci, a snaží se svůj život žít naplno. Je svobodný, volný, chová se dle své skutečné přirozenosti. Jenomže jsou tu nejen drobné každodenní nepříjemnosti, které činí Brandonovi život složitějším (ať už jde o stažená prsa či pečlivě utajovanou menstruaci), ale i úřady se kterými má neustále problémy (krádež auta, falšování dokladů). Je jen otázkou času, kde jeho skutečná identita bude opět odhalena.
Film ukazuje bez zbytečného přikrášlení snahu člověka být sám sebou a odolávat tlaku okolí, které na každého jedince působí a snaží se ho pohltit. Originální a složitý psychologický příběh dívky, rasantně bojující za svou identitu, se tak láme do syrového sociálního dramatu v němž temné stránky nitra, absolutně rezignující na toleranci, empatii a snad vše lidské, dávají propuknout té nejhorší brutalitě. Šokující finále je jen logickým vyústěním vztahů v komunitě v područí asociálních, nedospělých, psychicky labilních mladíků Johna a Toma s agresivními sklony. Také postoj ostatních má však na tragickém vyústění příběhu lví podíl, stejně jako osobní frustrace, bezvýchodnost života na malém městě (nasnímaném s téměř dokumentaristickou věrností) a s ním i „malé poměry" a nízké uvažování. Oč přirozenější je tak vývoj v tomto realistickém příběhu, tím je děsivější a více alarmující.
Režisérka Kimberly Piercová sama komentuje svůj film slovy: „Byla jsem ohromena příběhem dívky z malého města, bez peněz a s málo, pokud nějakými vzory, které by jí ukázaly cestu jak najít sebe sama v osobnosti, kterou chce být. Osobnost, která chce být milována proto, že našla odvahu měnit svoje sny ve skutečnost. Tedy odvahu změnit skrz vlastní fantazii v ideálního kluka."
Příběh Teeny je tak silný, že vás po shlédnutí filmu nutí přemýšlet o toleranci, máte pocit, že by to tak nemělo být a zároveň bezmocnost to jakkoliv změnit. Není to jenom o transsexualitě a jiných sexuálních věcech, ale i o životě. V místě, kde se odehrává příběh filmu, stejně jako kdekoliv jinde na světě, je člověk otrokem svého okolí, které ho může pohltit. Nejhůře jsou pak na tom právě mladí lidé, kterým nikdo nepomůže a únik hledají v drogách, alkoholu nebo jiných blbostech. Když ovšem do takového prostředí dostane prvek, který tam nepasuje, tak můžou nastat věci, které si nikdo nedokáže představit. Je spousta filmů, které tyto problémy také ukazují, ale až „Kluci nepláčou" je pojali v tak komplexní míře, až to člověka omráčí.
Film zaručuje opravdu silný zážitek, který vydrží určitě dlouho. To se u 99% ostatních filmů nestává.