Diskusní klub

Ahoj,
je to možná trochu zvláštní, ale jsem tu dnes poprvé. Připadám si totiž jako šílený běžec na nekonečné trati a musím přiznat, že mě to už zmáhá.
Mám za sebou již jeden pokus o přeměnu (FtM). Potíž byla v tom, že se moje cítění a snaha řešit to, nesetkala s pochopením mých rodičů. Dali mi na vybranou - buď zůstanu tak, jak jsem, nebo mě už nechtějí znát. Nejsem žádný rozmazlenec, ale ta představa pro mě byla hrozná. Dodnes to ve mně leží jako balvan, protože mým největším přáním je, založit rodinu a užívat si štěstí obyčejných lidí.
To s sebou samozřejmě nese základní problém. Najít partnerku, kterou nebude zajímat to, že vypadám a chovám se jako chlap. Asi všichni dobře víte, jak složité je najít si partnerku před samotnou změnou. Strašně špatně se vysvětluje, že nestojím o lesbickou lásku. I když se vždycky v mém životě objevila tak říkajíc "normální" holka, náš vztah byl předem určen k zániku, neboť ona toužila paradoxně po tom samém jako já, ale ode mě se toho dočkat nemohla.
Můj poslední vztah vypadal opravdu nadějně. Když se moje partnerka dozvěděla (ode mě), co a jak cítím, snažila se mě pochopit a vcítit se do mých pocitů. Věděla i o mém nezdařeném pokusu. Postupně jsme tak trochu začali i plánovat, že bychom do té přeměny šli spolu. Její rodina se ke mně chovala naprosto fantasticky. Brali mě už skoro jako "hlavu" nové rodiny. Pak ovšem přišel problém. Má partnerka začala chodit na cvičení jógy. Ze začátku to bylo v pohodě, měla nového koníčka a vypadala spokojeně. Postupně však začala navštěvovat i jejich modlidby a přednášky a její počáteční pochopení se pomalu, ale jistě vytrácelo. Doma začaly nekonečné přednášky o tom, jak je pro člověka ta operace nesmyslná, o tom, že i když v tomto životě dosáhnu svého, v dalších životech se mi to vymstí apod. Odmítala i letmá seznámení se s lékařskými názory, které předtím schvalovala. Zkrátka začala se chovat podle jednoho s hesel, které nosí při sobě, a sice "JE LEPŠÍ PŘIJMOUT NEŽ ŘEŠIT". Naše debaty stále častěji přerůstaly v hádky, až vše vyústilo v konec. Je asi hrátkou osudu, že její rodina mi neustále opakuje, že i kyž se rozejdeme, chtějí se se mnou i nadále stýkat...
A co tím vším chci vlastně říct? Připadám si jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Rodiče chtějí mé štěstí, já chci jejich, ale ono to nejde skloubit...
Řekněte, má někdo podobné zkušenosti? A jak jste to řešili, vyřešili?

kdyz jsme uz u toho dusevna...je samozrejme pro mne clovek dusevne vyzralejsi kdyz sve telo prijme nez meni...zalezi na tom jestli to ten dotycny zvladne- tedy prijme vazne za sve...ono mit jinaci telo nez dusi to je pomerne casty pripadek:-) je dost lidi kteri o tom vedi a telo neresi..ziji si tak jak jsou.Zrejme ti spousta transek rekne ze to proste nejde..poslouchej proste co ti radi tvuj vnitrni sepot...Ja osobne vim ze na ty my ceste ktera pro me zustala nedojita me vadily tyto veci-premena se minula ucinkem co se tyce komunikace s lidma...prosnasledovala me vetsi samota nez pred tim, partnerky at uz tomu rikame prave ci neprave si pokazde zvolily nekoho jineho jenom ne tebe/chtely spolecensky nakonec i vztahove zit normalne a mit rodinu/ v praci jak jsem marne doufala me to pomuze byt vice v klidu tak tam to melo deklasujici ucinek:-),dale sexualni aktivita temer nulova kolik let..na tom si moc partnerstvi take nepostavis/vetsina lidicek nezije v celibatu jako my....tedy. Moje rady-zajdi si na kineziologii- zij svuj zivot na maximum zensky, vyvaruj se lekarskemu klise/vcetne rady doktorek/ a pak uvidis:-) nekam te to nasmeruje samo..u me to cele okoli davno vi, na nic si nehraju..natoz na schovavanou:-), takze freedom v jednani..sebe je mozne vyresit/aspon v to verim/- postop lidicky sebe neresi ale zase resi dost casto dal sami sebe vuci zivotu...coz ty navenek nemusis...vse ma sve klady i zapory...zajdi si expartnerkou na yogu..nahledni do jejiho zivota..uvidis zivot z jinacich uhlu nez ze sveho..good luck

oprava..zij svuj zivot na maximum muzsky:-)

Vsechno je otazkou Tvych priorit a musis se rozhodnout sam, bez ohledu na neci nabozenske a filosoficke nazory.
Ja jsem se takhle snazil zavdecit deset let, take jsem zacal a pak to zase vzdal, protoze ma rodina je pro mne velice dulezita. Ale ono mne to vzdycky dostalo a ted stejne citim, ze to budu muset risknout, protoze takhle nejsem schopen fungovat, takze nejsem prinosny nikomu, ani v parntnerstvi, ani spolecnosti a nakonec ani me rodine. Takze ted lituji, ze jsem propasl deset let, ktere jsem v podstate nezil a jestli to ted vzdam velice pravdepodobne budu za deset let litovat dvaceti promrhanych let a stejne do toho nakonec budu muset jit.
Muj ciste soukromy nazor je- nikdo nema pravo od druheho zadat takovouhle miru sebezapreni a kdo si dava podminky za kterych mne bude milovat, nevi co milovat znamena.
Myslim, ze spoustu kluku si partnerky naslo celkem bez problemu.

Ahojky,
četla jsem se zájmem tvůj příspěvek. Vím, je to boj. nemyslím te´d jenom ten vnitřní, co zažije jen člověk v cizím těle, ale i celý život je boj. Boj o partnera či partnerku, boj o prachy, boj o osobní pohodu....
Nebudu psát radu, to nejde, ale vrátím se v čase do svého života. taky jsem se narodila v cizím těle. když přišel čas puberty a hledání někoho do páru, hledala jsem srdíčkem holku. Drtivá většina vztahů ztroskotala a te´d už vím proč. I ty to tak píšeš. prostě ty holky ze mě čekali něco jiného než jsem jim já mohla dát.
No nakonec jsem našla partnerku. velice skvělou a to tak, že mě láska pohltila a maximálně dala zapomenout i na mé vnitřní rozpory být sebou! Narozdíl od tebe mě rodina partnerky nechtěla nějak moc přijmout a snažili se náž vztah rozbít a ukončit. To nás posílilo a vyústilo svatbou! Po pár letech manželství se náž vztah s partnerkou i s její rodinou stabilizoval a u mě zase nastoupilo to vnitřní bojování o skutečnou identitu. Tou dobou už partnerka znala moji pravdu o mém skutečném já a o mém boji v cizím těle. No přesto, nebo právě proto z té lásky se narodil nádherný malý chlapeček.
Poté již jsme se vzájemně domluvily že k úplnému štěstí nás obou už chybí jen jedno...... a začla jsem navštěvovat ordinaci Hanky Fifkové.
Stalo se co nutně muselo, vlastní bydlení mě samotné, rozvod, totální nepochopení rodiny partnerky, i moje rodina to nepřijala nijak dobře, ale já to udělat musela. jde přece o mě a můj život!! Partnerka, vlastně už jen kamarádka a pak ještě má sestra - tobyly dvě ženský, co mě držely nad vodou!! Vnitřně jsem se smířila s tím, že po té operaci budu v lecčem ochuzena od života a budu žít v ústraní, tak jako na některých nešťastných případech v současnosti vidím. přesto jsem do toho šla, neviděla jsem jinou cestu. Vše si vyřešila a přiznávám, velice jsem se mýlila, i když jsem vše měla silně rozmyšleno.
Nový život e o hodně lepší, barvitější a zajímavější. Objevila jsem v sobě bisexualitu ( ), prožila si několik románků s muži i s dívkami a v současnosti jsem maximálně spokojená s přítelem, ten mi zas toleruje občasné schůzky s milenkou. S někdejší partnerkou a její rodinou se stýkámčasto. To tehdy roztomilé mimčo je dnes těsně předpubertální klacek a nejspíš ani netuší, že ta hodná teta, co občas přijede, pro něj není jen tetou Biologicky samozřejmě. Jinak právně jej za svého přijal "nový" táta s mým výslovným souhlasem. (nakonec partnerka se vdala a až já udělám totéž, nosil by už jen on sám neexistující jméno naší původní rodiny - to byl ten důvod ). Moje vlastní rodina je na mě patřičně hrdá a pyšná a v kariéře jsem si sice musela sáhnout až na dno, ale v novém životě slavím i tady úspěchy, které bych v původním žití nejspíš nedosáhla!

Nechci aby to znělo fakt jako nějaká rada nebo nábor, ale prostě mě to šlo tímto směrem a když se ohlížím po těch letech zpět.... je to fakt kus života, který mi dal víc, než to "zakletí" v cizím těle.
Co by z toho mělo plynout?? Vše je krom štěstí hlavně otázkou vůle, vnittřní síly a přesvědčení! A hlavně nepodřizovat se diktátu společnosti. Sice s rozmyslem ale i trochou sobeckosti chtít svůj život žít plnohodnotně a ne jej obětovat jen pro "nerozčilení se" těch druhých. Jakékoliv rozhodnutí prvoplánově vždy někoho raní a nikdy se nedá zavděčit všem, ale rozumný člověk to za nějaký čas pochopí a dá ti za pravdu. Hlupák bohužel ne, ale kdo kolem sebe stojí o hlupáky??? nemám pravdu???

Držím palečky