Celou dobu uvažuji, jak co nejlépe napsat článek o obecném líčení.
Při mém vzpomínání mi nejvíce utkvěla scéna z filmu Slečna drsňák, kdy z naoko chlapské Sandry Bulock dělají supermodelku Grace Lu Freebushovou a slova jejího trýznitele, učitele a stylistu v jedné osobě… „To obočí … aby bylo jen jedno …. zuby vybělit … vlasy … víc nadýchané … Aauuuaaaaa!!! … Co to bylo? … Bikiny-vosk. “ atd., atd.. Myslím, že takhle nějak by to vypadalo u každé z nás při přeměně, kdybychom měli tyto možnosti a vybavení.
Ovšem my takovýmito prostředky nedisponujeme, takže nám nezbývá než spolehnouti se samy na sebe – na svou píli, odvahu, sílu a své schopnosti. Což mi připomíná další film s ženskou hrdinkou a to Pravou blondýnu. Na tomhle filmu je krásné to, že víc než o vizáž jde o to, jak být a hlavně zůstat svá - navzdory všem lidem i všem okolnostem, což tam najdete krásně růžově a jednoduše blonďatě popsáno. (V pravé blondýnce 2 to najdete taky, ale už to nemá ten „ftip“ ani ty grády.)
Dost už filmů – snad jen ještě jednu poznámku. Mám ráda filmy s ženskými hrdinkami, ať už jsou dobré či špatné, případně přehnané či legrační – měla jsem jedno „ženské“ dilema u filmu Lara Croft – thomb rider, když se mě můj přítel zeptal, co bych Laře vykradla raději – garáž nebo šatník? Lara byla oháknutá celý film božsky, ale ta Ducatti… auu.
Když už jsem u toho šatníku…
Před operací jsem se snažila nosit věci volné a splývavé, avšak z dostatečně pevných materiálů, aby nepřiléhaly úplně k tělu, ale držely si svůj tvar. Mluvím teď hlavně o kalhotách a sukních. Halenky a svetry se mi osvědčily delší (aby končily tam, kde končívají kratší minisukně) a lehce vypasované. K těm správným ženským tvarům mi chyběly prsa. Měla jsem prsa jak vykradený ruksak nebo spíš jak lentilky rozmačkané pod kobercem, ale i tato maličkost se dá lehce vyřešit, než vám narostou vlastní. Slyšely jste někdy o body-wonders? Jsou to v podstatě silikonové implantáty, ovšem nedávají se do těla, nýbrž do podprdy. Vzhledem k jejich struktuře nejsou rozeznatelné od vlastních a to ani při bližším kontaktu s jinou osobou (ověřeno v praxi), teda pokud vám z podprsenky nevypadnou. Dají se sehnat za sedm stovek na internetové adrese www.horizont-zs.cz , ale říkají těm náhradním dílům poněkud jinak. Na čas to pomůže a úspěšně se to dá využít i potom.
Řekla bych, že s drobnými obměnami takhle chodím dodnes, možná i proto, že jsem zepředu i z boku plochá jako prkno (snad jen ten hrudník mi trochu narost, bohužel až potom, co jsem si do něho nechala vpravit implantáty – no … zase alespoň něco na mně chlapa upoutá) a proto mi tenhle vypasovaný + vycpaný styl oblékání vyhovuje, neb dělá mému jinak nikterak estetickému tělu ony – ehm, jak to říct – obecně líbivé ladné křivky.
Z oblečení mi do gusta nepadly snad jen klasické sukně (hlavně kolem kolenové délky), nějakou sukni sice doma v šatníku mám, ale jsou to bud mini a nebo dlouhé ke kotníkům s rozparkem až ke krku. Ovšem kalhoty jsou kalhoty – díky Bohu za ně a za 21. století.
K obličeji…
K obličeji toho tady už náš polibkový múzák Sisley řekl dost hodně, takže jen zrekapituluji a doplním.
Základem kvalitního líčení je čistá a udržovaná pleť, jak již jiná múza zde podotkla, je lepší se vyvarovat veškerých kosmetických přípravků s podtitulem „výživný“ – vyživí i to, co nechceme, avšak čistící tonika a ošetřující krém by neměl v kosmetickém kufříku chybět.
Make-up, korektor a pudry
Tohle jsou tři věci, které používám jen pro slavnostní líčení nebo potřebuji-li vypadat extrémně dobře a většinou navečer do umělého osvětlení. Na sluníčko bych „takto ošetřena“ asi nešla, sluníčko totiž odhalí každou chybičku, kterou při líčení uděláte a navíc způsobuje „omítkový“ efekt, což je, že ženská pak vypadá víc namalovaná, než ve skutečnosti je.
U každého líčení se začíná u vyčištěné pleti a korektoru. Korektorů je více druhů – jsou pevné nebo tekuté, hnědé nebo zelené, některé i antiseptické – každopádně pomáhají retušovat drobné defekty ve tváři jako např. (teď uvažuji jak se to slušně říká) pupínky, mílije, metličkové žilky, atd.. Po korektoru lze nanést make-up. Make-up se kupuje v barvě, co nejbližší naší vlastní pleti. Dobře se to zkouší na hřbetu ruky mezi palcem a ukazováčkem – tento malý trojúhelníček, jak jsem někde četla, má nejblíže k barvě našeho obličeje.
Při roztírání make-upu nezapomeňte na uši, krk, rty, dekolt a až skoro do vlasů . Častou chybou i u přírodních ženských, co se často nemalují, je, že si napatlají jen ksichtík o tón tmavším make-upem a vypadají, jako by měly na obličeji masku z maškarního.
Když je make-up poctivě a všude rozetřen, lze začít s pudrováním. Stejně jako make-up i pudr se obvykle doporučuje nanášet od středu obličeje ven. Také základní pudr by měl korespondovat s barvou naší pleti. Když už je základní pudr alias další vrstva omítky nahozena, je možno obličej vystínovat tmavším pudrem, který já osobně používám i místo tvářenek, tak zvaných líček – používání tvářenek mi přijde hodně marfuškózní. Jako tmavý pudr se mi výborně osvědčily „arabské perly“ od Avonu. Tmavým pudrem se tónuje čelo, nos, brada a případně lícní kosti, nebudete-li chtít utrácet, jako já, peníze za tvářenku.
Jdeme na oči…
O očích už toho bylo v diskusi řečeno až až. Tak jen ve zkratce – nejdříve se nanášejí oční stíny. Pokud se budete snažit o výraznější stíny a přidáte tam toho víc, je dobré si po dostínování zamést z pod oka zbytky barviček, co tam omylem napadaly, pudrovým štětcem. Pak přijdou na řadu linky – třeba tekuté nahoru, tuhé dolů – dle vlastní libosti nebo přesvědčení. Potom je nařadě řasenka a štěteček s tužkou na obočí. A očičko by zmalováno bylo.
Rety krááásné, rety tvéééé…
Na rty se chodí s nejmenší výbavou, konturka, rtěnka, lesk. Konturka je dle mého názoru z estetického hlediska docela důležitá, funguje obdobně jako svodidla u cest, zabraňuje, aby se rtěnka, například v letním horkém období nebo při zátěži a zpocení, nerozpíjela do okolí a navíc to ještě ke všemu vypadá dobře. Kontura má být o tón tmavší nebo stejná jako rtěnka.
Pokud chcete docílit obrovských filmových rtů typu mlask-mlask opatrně rtěnku přetáhněte leskem.
Tak a je vymalováno, učesat, obléct a hurá do společnosti…
To, co jsem zde popsala je malování na večer, přes den stačí úplně řasenka a rtěnka.
V mé kosmetické taštičce si však sebou neustale nosím toto vybavení: „divoké větry“ alias Wild wind od Sabatinky, malou manikůru s pinzetou, rtěnku, konturu, malé stíny, linky, řasenku a malé zrcátko, které je z druhé strany zvětšovací. Tohle je má pohotovostní sada, se kterou každý den cestuji do práce, no a i když ji každý den nepoužívám, jsem klidná, neboť mne takhle jen tak něco nezaskočí.
Johanko, teď mi nezbývá než doufat, že je článek i bez tvých kostiček vyčerpávající.
Mějte se krásně, skládejte básně, pište doplňující dotazy...
...pokud budu vědět, odpovím, pokud ne, něco si vymyslím.
Krásný víkend všem přeje Gem
