Diskusní klub

tak asi nemam zdravy rozum , kdyz nepochybuji nad tim ,co delam.... mozna z toho duvodu , ze nemam problem se na sebe divat do zrcadla .......
pokud jde o me pochyby , tak samozrejme existuji ,ale tykaji se zcela jinych skutecnostu nez me TS a premeny......
a ver , ze si moc dobre uvedomuji , proc to delam...... cas pochybovat , zda do toho jit ci nejit jsem mela 20 let , pak jiz nebyl duvod , takze si sve narazky nech pro sebe

carodejka>promin, delala jsem si samozrejme srandu, myslela jsem ze to ten smajlik dostatecne naznaci Vim ze jsi dokonala (sakra, opet se omlouvam ).

Prosim, neber si vse tak osobne Opravdu jsem te nechtela urazit

dle mne a tudíž možná trochu temněji (budu trochu polemizovat s příspěvkem kolegyně Jolly):
Nevolíme cestu snadnou (vlastně ani nevolíme, bereme konečně na vědomí tu, co vede nejpravděpodobněji naším směrem, i když pohodlím zrovna neoplývá). Jen v podstatě odvalujeme ten (zatím) nejtěžší kámen na cestě k vlasnímu já. A jak už to bývá, pak už se to valí a teče, něco štěrku a bahna, voda se čistí (jo laciná analogie s povodněmi) a nakonec vidíme "správně" přemodelovanou krajinu vlastního života. (potud souhlasím s Jollyiným příměrem, že nakonec zůstane jento dobré). No ale pak jde život dál, místy i dost hnusně třeba, ale už máme dvě dlouhodobé výhody: fungujeme bez toho prvotního balvanu a máme i zkušenost s odstraněním velké překážky vlastními silami. A teď jak to souvisí s depresemi: Balvan té velikosti, co na začátku máme, lze obvykle jen vyviklat, neb na přímé odstranění nebývá síla. No a deprese je zřejmě fáze, kdy se balvan houpne zpátky do jámy. Tak honem pajcr pod něj a viklat znova, ono se to povede a když ne teď, alespoň třeba bude úplně nová deprese...sakra, sakra, nakonec mi to vlastě vychází optimisticky. Někde jsem zřejmě udělala chybu.

To prirovnani k odvaleni kamene v ceste je hezke Jen clovek nesmi propadnout dojmu ze je to kamen Sysifuv

Odpovím ti na úvodní otázku:
Jasně že jo!!! V době přeměny i před ní jsem měla několikrát nedostatek síly a krizi a chtěla to uzavřít a ukončit! jednou dokonce definitivně - zabít se!
Ale na to jsem moc srab a taky nerada dělám něco napůl!!! zatla jsem zuby, sebrala sílu a to co je potom, celý nový život, je o mnoho lepší, než jsem si představovala!!