Kateřina Dolnoveská - básnická sbírka Transgender

Síto času

Tak málo prošlo přísným sítem času,
tvůj pohled zkoumavý tam byl z těch prvních dnů
a také oči zrcadlící vnitřní krásu,
tvé úsměvy, tvé jasné úsměvy z těch prvních dnů.

Tvé slzy propadly, jež občas v koutku oka se zjevily
a já se přitom vždycky chvěla
a doteky na tváři v náhlém mysli hnutí,
při nichž jsem vždycky oněměla.

Též zklamání, že lásky jsi se tolik bála,
a kdo by o tvou lásku neprosil,
já o objetí tvoje tolik stála
a k lásce za obě jsem měla dosti sil.

Snad proto jsem tvůj obraz v sobě chtěla zabít,
ač nevím, proč jsem chtěla žít dál bez jasu,
však v otčenáších, které se dál modlím,
jsem tebe volávala pro spásu.

Tvůj propad klid, s nímž při hře vlezlas na má záda,
i to, jak jsi mi věnovala bodláčí,
tak ať už máš mě a nebo nemáš ráda,
já vím, že tě mám ráda, a to teď postačí.

Ty dobře víš, že jenom tohle cenu má,
co prošlo přísným sítem času,
a proto pomysli, až budeš na vahách,
ne na duši, však našich srdcí spásu.