Dneska jsem opět dlouze snila
a v nemoci hleděla oknem jsem v dál.
Motýla přitom jsem pustila z okna,
co křídly třepotal a tolik se bál.
Smutek mi sklenku vína pak nalil,
za hradbou mlhy jasný den stál.
Chtěl zemřít na slunci tam někde v dáli,
za ním jsem hleděla, že se tak bál.