Jana - poezie

Marný pláč

Zvracím nad svou zbabělostí,
když utíkám před světa nenávistí.
Zoufám si nad osudem, jenž krutý zdá se mi.
Křičím a pláču nad božími křivdami.
Když však zrak povznesu nad ego své,
vidím nejhorší křivdy boží zvrácené.
Nemohu vzíti zpět život, jenž si nepřeji.
Bojuji snažíc se zvrátit boží hoře raději.