moc za zpřístupnění toho textíku. Opět to nádherně upozorňuje na to, co se stane, když se celkem rozumné téma začne pojímat jako ideologie. Teď už tu schází jen ta parta, která by se na základě ideologie pokusila převzít moc (jak to svého času udělali jiní s "filosofií" jistého Marxe). Feminismus, ekologismus, scientismus... těch lidí, co nás chtějí zachránit a předělat k našemu dobru...Brrr, z toho ale mrazí.

Reaguju na tuhle větu z tvého textu:
"Tento náhled je nicméně v rozporu se svědectvím mnoha translidí, kteří z vlastní zkušenosti dobře vědí, že i v případě takřka nulového sociálního nátlaku touha po operativní změně přetrvává a to zpravidla s nezmenšenou intenzitou." - jen se chci zeptat, co přesně podle tebe obnáší ten "takřka nulový sociální nátlak"?
Nevím, jak pro tebe, ale pro mě by to znamenalo žít v takové společnosti, která nespojuje ženské intimní partie s ženstvím a mužské s mužstvím. Pak by se dalo mluvit o nulovém sociálním tlaku, jinak ne - ten tlak je jaksi neustále přítomen už od narození.
Ale jinak díky za zpřístupnění té kapitoly. Až ji dočtu, tak sem třeba něco ještě napíšu.

Přesně tak - nulový sociální tlak je čistě hypotetická záležitost, ledaže by člověk žil sám na pustém ostrově (a podle mě by i za takových podmínek mohl pociťovat onu nespokojenost, která se definuje jako pohlavní rozlada). O "takřka nulovém" sociálním tlaku by se pak dalo mluvit v případě, že by člověk vyrůstal a žil v nějaké mimořádně tolerantní komunitě, jejíž členové se moc nestýkají s okolním světem a ten vlastní vnímají úplně jinak než třeba my ten náš...
Ale jinak samozřejmě uznávám, že v takové situaci se dnes opravdu ocitne jen málokdo:-)