Falešný muž se vymlouval na amputaci granátem

Morálka se s dobou mění, to si určitě uvědomuje každý, kdo už něco pamatuje. Odskočme si z dnešní značně uvolněné doby o nějaký ten pátek zpátky, kdy například názory na lidskou sexualitu byly o dost přísnější, než jsou nyní.

"Už jsme dlouho neotevřeli nějaké to lechtivější téma," říká bývalý kriminalista Mirek a hned se odhodlává věc napravit. "Někdy koncem padesátých let jsem dělal na okrsku v Přívoze a jednou jsme řešili zajímavý případ, třebaže byl vlastně do určité míry mimo naši kompetenci. Ale tenkrát se to tak nebralo, policajti měli ještě dost velký respekt a tak se na ně lidé obraceli s nejrůznějšími záležitostmi," vzpomíná Mirek.

Podle něj to bylo dílem tím, že ještě doznívala předválečná tradice, kdy policajti ve svém obvodu opravdu znali každý kámen a mohli účinně zasahovat do místních poměrů, dílem za to mohla tehdejší doba, kdy totalitní stát pozici policie posiloval a podporoval.

Falešný havíř

Našlo se tak spousta lidí, kteří toho využívali a donášeli policistům doslova každou pitomost. Záleželo pak na osobnostech mužů v uniformách, jak s těmito informacemi naložili. Tak se také přívozští ochránci zákona nějak dozvěděli, že se v jejich rajónu pohybuje individuum, které, ačkoli je ženského pohlaví, vydává se za muže.

Ve své snaze hrát mužskou roli se dotyčná osoba nechala zaměstnat na šachtě, i když jen na povrchu, a dokonce žila na hromádce s partnerkou, která o skutečném stavu věcí neměla potuchy.

"Dneska se takový člověk, říká se mu tuším transsexuál, nechá přeoperovat, změní si jméno a klidně žije s novou identitou. Tenkrát ale musel každý podobně postižený jedinec skrývat své skutečné já stejně pečlivě jako tajný agent," říká Mirek.

Jak se vlastně k řešení tohoto případu policisté dostali, si už dnes nepamatuje, myslí ale, že hláška přišla z přívozské šachty, která se tehdy honosila jménem ruského úderníka Stachanova.

Dotyčná žena-muž tam mezi drsnými havíři proklouzávala docela úspěšně, jen do sprch chodila z pochopitelných důvodů až poté, co už všichni odešli. To asi časem přece jen vzbudilo pozornost a celá věc praskla. Předtím ji ale nikdo nepodezříval, protože nějakým způsobem získala i občanský průkaz na mužské jméno.

Také její družka nevěděla, že žije s ženou, dokonce ani ohledně postelových záležitostí si nestěžovala, i když připustila, že k intimním radovánkám docházelo trochu jiným způsobem než je obvyklé.

Uvedla, že její partner měl v tělesných partiích, kterými muži ženy obvykle obšťastňují, určité nedostatky, což zdůvodňoval tím, že za války bojoval ve slovenských horách jako partyzán a o své mužství přišel při zásahu střepinou granátu.

Podle slov klamané ženy - byla to prý taková malá, boubelatá, docela pohledná osůbka - však její sexuální život nijak netrpěl, ba naopak, byla velice spokojená, jinak by ostatně toto zvláštní partnerství zřejmě ani nedrželo pohromadě.

"My na toho mužského v ženském těle vlastně měli jen to, že používal falešný občanský průkaz. To se samozřejmě muselo změnit a ke koncovce -ová, která byla nešťastnici přidělena zpět, jsme jí rovněž nakázali, že musí nosit ženské šaty a žádný kalhotový oblek, jako předtím. Na tohle jsme samozřejmě žádné právo neměli, ale tenkrát se to tak nebralo, v dobré víře jsme mysleli, že pomáháme dát věci do pořádku," pokyvuje hlavou Mirek.

Lesbické orgie na ubytovně

"Já si pamatuji něco podobného," připojuje se Mirkův přítel Honza a vypráví, že asi v roce 1976 řešil zajímavý případ obtěžování žen na ubytovně ČSD v Přívoze. Jedna z obyvatelek zařízení si totiž přišla stěžovat, že tam dochází jistý průvodčí a zahrnuje sexuálními návrhy své kolegyně z modré armády, údajně nějakou dokonce i znásilnil.

Zvrhlík prý navíc není chlap, i když tak vypadá a vystupuje, ale ženská. "Znásilnění se řešit muselo, takže jsme si dotyčného podali a zjistili, že je to opravdu žena. Jestli byla lesba, nebo transsexuálka, jsme ani nezjišťovali, podle tehdejší morálky to bylo závadné obojí, trestné však nikoli.

Dotyčná i mimo službu stále nosila uniformu průvodčího, byla štíhlá a vysoká, ne příliš hezká, ale jako chlap by působila celkem ucházejícím dojmem. Na ubytovně měla nějakých sedm osm přítelkyň, se kterými chodila dovádět a kterým se to zřejmě líbilo. Protože se žádné násilí nakonec neprokázalo, případ jsme odložili, ale povídalo se o něm ještě dlouho potom," usmívá se Honza.