Zodpovězené dotazy
dotaz | Robin | 14.07.2005 v 18:38 | MtF
ahoj.když už jsem konečně tam,kde jsem věděl,že se musím objevit,vezmu to krátce,zkusím to bez emocí a konkrétně.je mi 33let,hádají mi 25,jsem štíhlý,177cm vysoký,60kg těžký,look unisex,depilovaný,čistý,4 piercing,nic nechutného,tatoo na podbřišku,rozvedený,a smutný.Věděl jsem od puberty,že něco není v pořádku,zkoušel jsem různé alternativy,homosexuální styky mě neuspokojily,po duševní stránce.heterosexuální styky mi vyhovují,s malým problémem.Vím,že jsem žena,cítím se tak,přemýšlím tak,trápím se tak.Své bývalé manželce jsem řekl pravdu po pěti letech manželství,následovalo nepochopení,zhnusení,panika,výhružky od jejího otce,ultimátum k vystěhování a rozvod.nemohla pochopit,že se cítím jako dívka-žena-female,to je fuk,ale že jí můžu milovat.Ještě ke všemu jsem orientovan/á lesbicky,muži mi připadají špinaví,chlupatí,agresivní,neschopní dialogu.A sex který jsem poznal s homosexuály,škoda mluvit.Prodělal jsem těžkou autonehodu,bohužel jsem přežil a zůstalo mi všechno,včetně toho,že sám sobě už nelžu a ani to nezkouším.Své nynější partnerce(24 letá)jsem řekl celou pravdu po 2letech vztahu,kdy tlačila na svatbu a dítě.Vzala to celkem sportovně,ale ne za správnej konec..zeptala se mě,jestli bych nemohl být bisexuál?řekl jsem jí,že nejsem bisexuální,že jsem ženská a ještě navíc proboha lesbička,nabídl jsem alternativy,společná návštěva dr.Fifkové,eventuální odebrání spermatu(oba jsme naprosto zdrávi)a postupné prodělání(pokud se ukáže,že se nepletu)změny pohlaví,včetně prosby a nabídky společného vztahu dál.Moc veliké sousto,nepřesné představy a panická hrůza z reakce rodičů,ani ne tak na můj PROBLÉM,jako na její rozhodnutí žít eventuálně dál se mnou,ale jako s ženou.Dnes jsme spolu 5let a já vím,že ubližuju nejen jí,ale taky sobě.S psychiatry jsem problém řešil,jeden řekl,že s ohledem na můj nynější zdravotní(mnohočetné fraktury obou DK,9 žeber,oboustranný pneumotorax,29 dní komoce mozková etc,)mi doporučuje dokončit léčbu,na změny a vyšetření ohledně mé transsexuality netlačit a postupně se vrátit do normálního stavu.užívám antidepresiva,antipsychotika a je mi čím dál tím hůř.Nechci mít dítě a ve 40 letech běhat po nocích se špatně oholenou tváří v ženských šatech a doufat,že se to vyřeší,nevyřeší,částečná řešení jsem v sobě objevil až nyní.Mluvím o tom s Vámi,s kamarádkou,se kterou se známe 10let,s bývalím spolužákem,s matkou,i když její reakce mne natolik šokovala,že rozhovory na podobné téma již nevyhledávám.Zvolil jsem zatím alternativu unisex,nijak se nepřetvařuji a na přímé otázky dávám přímé odpovědi.Pořád to není dost.Toužím po tom mít tělo,které patří k mému mozku,ale na přímou otázku doc.PhDr.Slavomíra Šeňa,zda bych opravdu chtěl mít mezi nohama další díru,jsem odpověděl,že to zdaleka není důležité.Důležitá jsem já,a´t jsem ona nebo on a ten střep v hlavě tam nosím už 33let a bolí to čím dál víc.Myslím,že na začátek to stačí.ahoj Robin
Johanka | 24.07.2005 v 16:49
Zdravím Vás, Robin!
Zdá se, že 33roků, tedy tzv. Kristova léta, bývají pro řadu MtF žen zlomovým věkem. Znám řadu těch, které se právě krátce po třicítce definitivně přesvědčily o tom, že další život v mužské roli a těle je pro ně nemožný.
Zdá se mi, že ke stejnému závěru dospíváte nyní i Vy. Vaše pokusy o "hetero" vztahy se ženami troskotají, protože, jak sama správně říkáte, znamenají pro Vás i Vaše partnerky příliš velké sousto.
I kdybyste Vy a Vaše přítelkyně překonaly samy sebe a založily případně rodinu, k žádnému štěstí by to zřejmě nevedlo. Představu, jak vstupujete do manželství a otcovství a své potlačené touhy posléze realizujete občasným nočním plíživým crossdressingem, označujete Vy sama celkem pochopitelně za děsivou.
Vzhledem k Vašim dobrým fyzickým dispozicím (štíhlá postava, unisexový vzhled) lze předpokládat, že eventuální tělesná změna pohlaví by mohla přinést uspokojivé výsledky. A ve 33letech zdaleka není pozdě, jak ostatně dokládá zkušenost mnohých Vašich předchůdkyň.
Připadá mi však, že Vaší největší překážkou na této cestě je Vaše nynější psychické vyčerpání, způsobené zejména dlouhým a předem prohraným bojem proti svému vlastnímu JÁ.
Sama uvádíte, že jste smutná, berete psychofarmaka, své přežití považujete za neštěstí, cítíte se čím dál hůř, bolí Vás neodbytně bodavý "střep v hlavě".
V tuto chvíli Vám tak zřejmě nejvíce chybí sebedůvěra, vitální emoce, chuť do života.
Vaši situaci navíc výrazně komplikuje prodělaná autonehoda a její vážné zdravotní následky. Ono se neříká nadarmo, že bližší je košile, než kabát, proto, než se rozhodnete své tělo případně měnit, bude asi nutné nejprve uzdravit Vaši současnou tělesnou schránku.
Na druhou stranu, zahájení hormonální terapie by mohlo Vaši podlomenou psychiku významně posílit a tím podpořit i léčbu Vašich zranění. Zkuste případně konzultovat zkušeného internistu (např. dr.Hanuše), který by se měl umět vyjádřit k případné kontraindikaci.
I v případě kladného posudku však musí nejprve dojít k potvrzení diagnózy, proto bych na Vašem místě neváhala s návštěvou kvalitního odborníka, např. doktorky Fifkové. Zároveň bych Vám velmi doporučovala začít usilovně pracovat na zlepšení Vašeho psychického stavu. S touto zakázkou se můžete obrátit např. na Poradnu pro sexuální menšiny.
Raději se vystříhejte samozvaných odborníků, maskovaných VŠ titulem, neboť dnes není vyjímkou, že každý, kdo má do pr.... díru, tak si myslí, že je vševědoucí superpsycholog :)
Ve vaši situaci je velmi podstatné, že přesně víte, co je Vaším problémem, víte, co nechcete a víte, že důležitá jste VY! (Nikoli předsudky druhých a jejich sobecké nároky!)
To je pozitivním signálem a současně prvním krůčkem k postupnému ujasnění situace, jejích možných řešení a důsledků, ke stanovení životních cílů a prostředků k jejich dosažení.
Kdo ví, možná, že Vaše přežití je znamením, že máte na tomto světě (a v tomto životě) něco důležitého vyřešit.
V každém případě je to šance, jak napravit svůj neadekvátní tělesný stav. Jak s touto příležitostí naložíte, záleží už jenom na Vás...
Přeji Vám mnoho rozvahy a odvahy! :)
Johanka
