Zodpovězené dotazy
Chci být dívkou | Ladislav | 24.08.2005 v 19:36 | MtF
Ahoj, jmenuji se Lada (Ladislav),
jsem 21 letý kluk, který od nedávna pociťuje že s ním něco není v pořádku. Toto je poprvé kdy o svém problému někomu říkám, i když je mi nanejvýš jasné, že není nad osobní schůzku s někým, kdo dokáže poradit, pomoci a neodsoudit.
Ale k mému problému. Když se vrátím časem přibližně o šestnáct let nazpět, kdy mi bylo pět let, už tehdy jsem tu "odlišnost" začala pociťovat. Už tehdy jsem se potají převlékala do sestřiných šatů a snila jsem nad tím, že jsem dívka. Jednou mě v těch letech přistihli, jak mám na sobě její tričko (s červeno bílýma pruhama), které jsem si zrovna svlékala. Tenkrát to, ani nevím jak, přešli asi s tím, že jsem malý a ničemu nerozumím. A zapomnělo se na to. Od té doby jsem byla nanejvýš opatrná, aby mě nikdo nepřistihl (i když jsem si na druhou stranu právě TOTO NEJVÍCE přála a přeji, aby už byl konec toho trápení). Přála bych si to vykřičet do světa, že jsem takto vyjímečná, ale nemohu, už jen kvůli rodičům, vždy když o někom takovém slyší třeba v televizi, začnou padat určité poznámky proti nim, proto mne to hodně demotivuje se někomu svěřit. Bojím se že by to nevzali, a taktéž mí přátelé.
Po dětství, když přišla puberta, jsem byla v takovém stavu, že jsem chvílema uvažovala o tom, že si vezmu život. Už mě nebaví to "mužské" chování, do kterého mne nutí tento svět, třeba když jdu po shodech, nebo ze schodů, cítím, že bych chtěla "vykroutit" boky jako holka, a podobně, ale nemohu, protože jsem dívka v mužském těle. Když někoho potkám, párkrát se mi stalo že mi ten, či ta dotyčná řekla ať se usměju, že se mračím, v ten moment jsem si uvědomila, že jsem nešťastná i navenek:o( Celý život si přeji mít dívčí strasti i slasti.
Už o svém problému vím i spoustu informací, zkoušela jsem si na internetu i různé anglické testy zda jsem transsexuál (nesnáším to slovo), a pokaždé mi vyšlo to samé - s největší pravděpodobností JSTE.
A naneštěstí můj problém ještě ztěžuje to, co se údajně v lékařské terminologii nazývá "dvojitá lesbička", což je to, že jsem dívka v mužském těle, která by chtěla být lesbičkou. Přesně řečeno, jsem muž, který by chtěl být lesbičkou.
Doufám že Vás to neunavilo, nějak jsem se rozpovídala, už jsem to potřebovala po těch 21 dlouhých letech někomu "vypustit". Nicméně věřím, že mi nějakým způsobem pomůžete či poradíte a nepošlete na mě psychiatra se svěrací kazajkou:) Už to nechci dále odkládat, potřebuji rady...
Předem Vám děkuji,
se srdečným pozdravem vaše Lada:c)
Johanka | 14.07.1440 v 11:25
Ahoj Lado!
Tvůj dotaz není vlastně ani tak dotazem, jako spíš vyprávěním osobního příběhu, přesto se samozřejmě pokusím na některé věci reagovat...
Nejprve bych ráda poopravila některé Tvé teze, neboť podle všeho se zdá, že nejsi 21letý kluk, ale 21letá dívka, která se narodila shodou nešťastných okolností do mužského těla. Pokud Ty sama takový pohled přijmeš, zvýšíš šanci, že jej jednou přijme i Tvé okolí.
O termínu "dvojitá lesbička" jsem ještě neslyšela, ale lesbické MtF transsexuální ženy samozřejmě nejsou vůbec žádnou výjimkou. Pokud je to opravdu tak, že jsi lesbická dívka v mužském těle, pak ta druhá verze, tedy "muž, který by chtěl být lesbičkou", to vůbec není přesně, ale naopak velmi nepřesně řečeno :)
Tvou velkou výhodou může být Tvé mladí, neboť 21let je ideální věk pro řešení problému TS. Jestliže, jak říkáš, jsi to ještě nikomu nikdy neřekla, pak je nejvyšší čas, abys o svém problému komunikovat začala a odstartovala tak jeho případné vyřešení.
Pokud máš zájem, můžeš navštívit jednu ze schůzek občanského sdružení Transforum.
Doporučuji ti také objednat se bez dlouhého otálení ke kvalitnímu odborníkovi, např. k doktorce Fifkové. Takový krok Tě k ničemu nezavazuje a může ti pomoci ujasnit si svou situaci a její možná řešení.
Ohledně Tvého budoucího coming-outu by bylo asi nejlépší svěřit se nejprve nějakému blízkému a tolerantnímu člověku.
Co se týče Tvých rodičů a jejich xenofobních poznámek, tak bych nepropadala úplné beznaději, neboť lidé často mají pocit, že silácká netolerance je stále ještě "v módě", a že pochopení pro menšiny a jejich alternativní životní styly by bylo okolím vnímáno jako slabost. U Tvých rodičů se tedy může lehce jednat spíše o pózu, než pevně zakořeněný postoj. Možná tak jednají, protože považují homosexualitu a transsexualitu za něco bizarního, co se odehrává kdesi za devatero horami, a co se v žádném případě nemůže týkat jejich (a po nich) normálního (jak také jinak) dítěte. Ve chvíli, kdyby zjistili, že se takový problém týká jejich vlastní krve, je dost možné, že po prvotním tápání by změnili názor a postavili se za tebe...
Přeji Ti, aby se Ti jednou povedlo vykřičet své tajemství do světa hrdým a vyrovnaným hlasem!
Tvůj srdečný pozdrav opětuje
Johanka
