Kde jsi mé dítě...

Před nedávnou dobou jsme (promiň Terčo ten plurál) se obrátili na Český helsinský výbor s prosbou o radu. Ptáte se o jakou? Chtěli jsme pomoci v kauze transsexuálové vs děti. Ať už jsme stateční jak chceme, většinou se těžko vyrovnáváme s „nedobrovolnou" ztrátou dítěte. Proč nedobrovolnou?
Protože, pokud chcete v Praze podstoupit chirurgický zákrok, díky kterému se z vás stane (konečně) žena/muž, musíte se podepsat pod text, ve kterém je napsáno, že se zříkáte jakéhokoliv kontaktu se svým dítětem. Je to, jako byste se upsali ďáblu. Ale tady na straně Satana stojí člověk, který rozhoduje o vašem dalším žití či nežití. Kdo, že to rozhoduje o životě? Ne, Bůh to není. Ani soudce, který je k zákazu zmocněn zákonem. Je to sexuolog.

A co, že nám z právního oddělení ČHV odepsali? Koncem října přišla odpověď. Nebudu vás s ní nijak blíže seznamovat. Ne, že bych nechtěla. Ale asi by vás ta právnická omáčka, obalující jedinou větu nenadchla. Už konečně chápu ty narážky na právníky v amerických filmech. Hodně slov o ničem, a čím víc slov, tím větší honorář. ČHV je ochotno nám pomoci, ale ne jako společenství. Zajímá je jedinec. Ne skupina. Zkrátka, chtějí precedens. Ale ruku na srdce. Kdo z nás by odmítl podepsat onu předoperační podmínku? Kdo by se chtěl stát obětním beránkem, když má vytčený cíl na dosah ruky (pardon, vlastně skalpele)? Asi nikdo.

Ve svém dopise se odvolávají na Listinu základních práv a svobod, Úmluvu o právech dítěte a zákon o rodině, odkud se prý dá usuzovat na zákaz osobního styku s dítětem (samozřejmě, podle jejich výkladu). Já na to mám trochu jiný názor. Hned v 3. článku ÚoPD se hovoří o tom, že musí být upřednostněn zájem dítěte. Ale našich dětí se neptají, chceš se dál stýkat s transsexuálním rodičem? Dále v čl. 7 můžete najít pasáž o tom, že každé dítě má právo na péči rodičů. A pak je tu také v čl. 9 uvedeno, že je uznán osobní kontakt při odloučení rodičů. Zákon o rodině počítá se stykem TS jedině na základě zániku manželství. Jistě, dá se v obou zákonech dočíst i negací jako například, že může být zakázán styk s dítětem, pokud by se jednalo o rodiče devianta (držme se sexuality, ono je tam těch výrazů víc, ale nás zajímají sexuální problémy jedince) a to jak soudem, tak i správními nebo zákonnými orgány. Možná odtud by mohl pramenit onen zákaz vymáhaný lékařem. Ale my nejsme devianti. Transsexualita není (zatím) zařazena do sexuálních deviací.

Právní oddělení ČHV se dále ve svém dopise odvolává na výraz rodina. Chtěla bych jen upozornit na definici rodičů, kdy jí mají údajně tvořit muž a žena nikde neexistuje. Pouze v zákoně o rodině je uvedeno, že rodinu tvoří „rozdílná" pohlaví, ale to se týká jenom manželství. I po rozvodu máme rodičovská práva a povinnosti. Ruku na srdce, kolik z vás platí výživné i po úřední změně pohlaví? Většina. Lékaři se brání tím, že bychom mohli nepříznivě ovlivnit sexuální vývoj vlastního dítěte. Ale u cizího (vyvdaného/vyženěného) jim to paradoxně nevadí. Přitom i tohle dítě se může dozvědět o naší „minulosti". Dokonce si jednou v pořadu Nadoraz jeden sexuolog pochvaloval, jaké dokážeme být „vzorné" manželky a pečlivé matky.

Takže, páni lékaři, co kdyby jste si udělali v celé věci jasno, a nechali onen zákaz čistě na soudu (většinou rozvodovém)? Není nic horšího, když člověk přijde o své dítě. Můžeme si namlouvat cokoliv, jak nám vadí oslovování našeho dítěte minulým pohlavím, jak se pokoušíme uvnitř sebe sama si vlastní dítě odcizit. Ani čas s tím nic nezmůže. Je to na vás. My už jsme první krok udělali.