![]() ![]() |
Když se žena narodí do mužského těla, je to problém. Právě takový měli Andrea a Jirča. Narodili se
jako kluci, ale už od malička si připadali jako holky.
V současnosti jsou na nejlepší cestě, aby se stali ženami. Jmenují se Andrea Ronešů a Jirča
Obselků, studují Západočeskou univerzitu v Plzni a chystají se na operaci.
Plzeň - Že se odlišuji od ostatních, jsem si začala uvědomovat v deseti jedenácti letech, kdy jsem se potají převlékala do sestřiných šatů. Pokoušela se líčit a vycpávat prsa, přála si být vílou z pohádek," vzpomíná Andrea, Plzeňačka, jejíž diagnóza zní transsexualita. Čeká, stejně jako její kamarádka Jirča, na operaci, po které bude mít konečné nejen ženskou duši, ale i tělo.
Andrea se rozhodla vyřešit svoje problémy tím, že si je otevřené přizná. Ještě donedávna je však tajila. "Vždy zvítězil rozum, nic jsem nikomu neřekla, protože jsem podvědomě cítila, že moje ženské já je společensky nepřijatelné, nepodporované, nechápané. Nejenže jsem se nesvěřila, ale naopak jsem se snažila přehánět svoji mužnost, aby nikdo nepojal ani známku podezření, že jsem jiná než ostatní, " vypráví.
Celé dětství doslova tápala. Věděla jen, že se narodila jako chlapec, ale chce chodit v holčičím oblečení a žít ženský úděl. "K tomu jsem se ale dlouhá léta neodhodlala, protože rodiče i okolí o mně mělo jinou představu," říká. Kvůli nedostatku informací ani nevěděla, zda není náhodou transvestita, tedy člověk, kterého uspokojuje využívat některých prvků v chování opačného pohlaví, například líčení či oblečení. Další možností byla homosexualita.
'To mě napadlo jednou, když se mi líbil spolužák ze střední školy, ale tenkrát jsem ho ani nepozvala domů. Děsila jsem se, že bych mu projevila více své city a nakonec se ztrapnila. Žila jsem tedy raději v ulitě," líčí Andrea.
Určitý zlom podle ní nastal zhruba před třemi lety, kdy už nesnesla narážky typu, každý kluk už má holku a ty pořád nic. Přes internet si tedy našla, tehdy ještě našel, partnerku.
"Pořád jsem ale měla pocit, že chci hrát ve vztahu ženskou roli, ne mužskou. Sexuálně jsme spolu sice žili, ale bylo to spíše přátelství než plnohodnotný partnerský vztah. Partnerka o mém problému od počátku věděla, nejdříve jej tolerovala, nicméně vyžadovala ve vztahu muže. Roztržky vedly k tomu, že jsme podstoupili pohovor u sexuologa, nakonec jsme se v dobrém rozešli."
Po rozchodu se rozhodla a od ledna zahájila cestu přeměny v ženu. Znamenalo to mnoho pohovorů a testů u sexuologů a psychologů, kteří nakonec stanovili diagnózu - transsexualita. Pak bylo možné změnit si jméno a příjmení na neutrální verzi. "V mém případě tedy Andrea Ronešů." Lekaři vzápětí zahájili hormonální přípravu. Začali ženě v mužském těle dodávat ženské hormony a s pomocí antiandrogenů tlumit přítomnost hormonů mužských.
Cítila se unavená, hormonální terapie je totiž velká zátěž pro organismus. Stejně jako další Plzeňačka Jirča Obselků, se kterou se Andrea poznala při léčbě. "Logicky po tlumení funkce testosteronu nejsou fyzické výkony takové jako předtím. Dříve jsem bez problémů absolvovala i 40kilometrové trasy, nyní ujdu kolem dvaceti kilometrů," vysvětluje menší výkonnost Jirča, která je ve stejné terapeutické fázi jako Andrea. I její cesta k sebepoznání je podobná. Rozhodly pocity ve vážném vztahu s dívkou. Uvědomila si tehdy, že kdyby v budoucnu chtěla žít se ženou, mužská role je pro ni nepřijatelná.
Vzhledem k tomu, že obě studují na Západočeské univerzitě - Andrea doktorské studium na elektrotechnické fakultě a Jirča matematiku na Fakultě aplikovaných věd, navzájem se psychicky podporují.
Hormonální terapie už se u obou projevila růstem prsou. "Trochu se mi zjemnily rysy a mírně se omezil růst vousů," líčí Jirča, která má proti Andree výhodu, že jí vousy rostou méně a jsou jemnější. Andrea se proto každý den holí a používá make-up, aby rašící vousy zamaskovala.
Pomoci ji může epilace, o které uvažuje. Pro studentku je to ale finančně dost náročné. "Musíte mít připraveno tak 15 až 20 tisíc korun," připomíná Andrea, která na univerzitě už také vyučuje. A práce jí kvůli transsexualitě přináší i řadu strastí.
"Někteří studenti, které jsem loni učila ještě jako muž, si samozřejmě neodpustí jedovaté poznámky. Moje kamarádka ale s nadhledem tvrdí, že v přechodné fázi se musíme smířit, že budeme barometrem lidské blbosti," říká s optimismem.
"Spolužáci z ročníku neměli s mou změnou problémy a nevadí jim, že jsem žena. Na univerzitě je ale skupina učitelů., kteří se s mojí přítomností na škole moc nesmiřují," vypráví Andrea. Dokonce musela čelit násilnému přepadení agresivních lidí, kteří se nemohou smířil s odlišností druhých. "Z mých zkušeností mezi tyto jedince patří ti, kteří se nemohou srovnat s vlastními problémy," je přesvědčená Andrea, které prý trvalo proti Jirče podstatně delší dobu, než našla sílu se svými problémy se vyrovnat.
Strávila hodiny terapeutických skupinových sezení na pražské sexuologii. "Lidé se nemají komu svěřit, sdělují si zde své poznatky a zkušenosti. Tak se drží nad vodou. Většina z nich má za sebou, dlouhé roky rozhodováni, zda má & nemá skončit se životem, do kterého se neumí zapojil. Dokazuje to i větší procento sebevražd mezi transsexuály," upozorňuje Andrea, spokojená, že se s potížemi dokázala poprat. Po velkých strastech, které podstoupila, se svého ženství rozhodně nehodlá vzdát. Kromě pocitu vyrovnanosti jí přineslo i fungující partnerský vztah.
"Přítel je mi velkou psychickou podporou. Rozumíme si. Naše role jsou jasně dané. Bere mě prostě jako ženu, vidí ve mně ženu a funguje to," tvrdí Andrea.
V květnu čeká na Andreu a Jirču lékařská komise, která posoudí jejich žádost o chirurgickou změnu pohlaví a stanoví se termín operace. Na té jim lékaři během velmi náročného operačního zákroku vytvoří ženské pohlavní orgány. "Konečně se dočkáme. Budeme definitivně v té kůži, o jaké už léta sníme," říkají.
1. několik pohovorů u sexuologů a psychologů - zhruba rok trvá posuzování, zda jde o
transsexualitu.
2. je možné změnit si jméno na neutrální verzi - například Hana Jirků.
3.a hormonální příprava, kdy se dodávají hormony opačného pohlaví a naopak tlumí přítomnost
hormonů vlastních - to se projeví u žen růstem prsou, u mužů zhrubnutím hlasu, nepatrně a pomalu
se mění i tvář.
3.b souběžně probíhá tzv. Real life test (HLT) - test skutečného života v roli opačného pohlaví,
kdy se má zjistit, zda realita odpovídá představám a zda chce transsexuál v přeměně pohlaví
pokračovat - třetí fáze trvá zhruba rok.
4. zasedne předoperační komise a stanoví datum operace, při které lékaři metodami plastické
operace vytvoří ženě vagínu. Zákrok hradí pojišťovna, Přibližné to stojí 150 tisíc korun.
5. změna jména na rodovou verzi.
Rodiče a blízcí příbuzní
pochopit a akceptovat, poskytnout podporu a pomoc.
Zaměstnavatelé
vytvořit dobré pracovní podmínky, nediskriminovat.
Pedagogové
poskytnout seriózní informace včetně kontaktů na odborníky, být vzorem svým
postojem.
My všichni
respektovat právo na sebeurčení.
Transgendeři sami
dát svému okolí jasné informace, chodit po světě s rovnými zády, vážit si sebe
sama, skutečné není za co se stydět.
Transgender
je název pro stav, kdy psychická identita člověka není v souladu s jeho tělesnou schránkou a
především sociální rolí, kterou tento člověk musí zaujímat. Lékaři do této škatulky zařazují
především transvestitismus a transsexualitu.
Transsexualita
je hlubší a trvalá disharmonie mezi tělesnou schránkou a psychickou příslušností k určitému
pohlaví. Mnozí svůj problém řeší tak, že podstoupí proces přeměny pohlaví. Užívají hormony
příslušející vytouženému pohlaví. Žijí v preferované sociální roli, absolvují operativní zákroky a
změní si úřední identitu.
Transvestitismus
je stav, kdy nespokojenost s fyzickým vzhledem či sociální rolí je spíše kolísavá a vyskytuje se
jenom občas. Lidé s tímto problémem se příležitostně převlékají do šatů druhého pohlaví a
přizpůsobují svůj vzhled (účes, chování, líčení). Transvestitismus se projevuje především u mužů, a
to z toho důvodu, že žena upravující se do mužského image je takřka nenápadná ve srovnání se
svým kolegou v lodičkách a sukni.