Tajemství diagnózy F 64

Pod číslem F64 se skrývá transsexualita – stav rozporu mezi biologickým a psychickým pohlavím. Postižený jedinec je uvězněn ve špatném těle. O příčinách vzniku tohoto neléčitelného rozporu se dodnes mnoho neví.

Od samého počátku spolu při pokusech přijít kořenům transsexuality na kloub sváří teorie biologické a psychologické. V padesátých a šedesátých letech převažovaly jednoznačně teorie psychoanalytické, které hledaly příčiny transsexuality v dětství prožívaném ve více či méně patologických rodinných podmínkách.

"Postupně se ale ukazovalo, že psychologickými prostředky transsexualitu nelze vyléčit – rozumějme, nelze změnit pohlavní cítění člověka,” říká sexuoložka Hana Fifková. Proto začali odborníci pracovat stále více na hypotézách biologických. Kvůli nemožnosti změny pohlabvního cítění je v podstatě jedinou možností, jak může medicína transsexuálovi pomoct s jeho rozporem mezi tělem a duší, operace.

První český muž se nechal na ženu přeoperovat před třiceti lety. Ne každý transsexuál však operativní změnu pohlaví podstoupí. Cesta k operaci transsexuála je však trnitá a trvá v průměru tak dva roky. Předchází jí psychologické, psychiatrické či sexuologické šetření. Proces změny pohlaví nepodstupují osoby psychotické, duševně nemocné či osoby podléhající pouhému sebeklamu.

Teprve potom může následovat hormonální terapie, která předpřipraví tělo na změnu pohlaví. Mužům se zvětšují prsa a rozšiřují boky, ženám začínají růst vousy a hrubne jim hlas. V hormonální léčbě pak musí pokračovat i po operaci a to až do konce svého života. Ještě před operací musí prokázat, že jsou schopni trvale žít coby příslušník pohlaví, do kterého chtějí nechat přeoperovat své tělo.

Řadu překážek, které sexuologové při maratonu vyšetření kladou do cesty nebohým žadatelům o změnu pohlaví, zdůvodňují lékaři potřebou otestování pevnosti rozhodnutí. Je pravda, že fyzická změna pohlaví je nevratná, takže jistá uvážlivost je pravděpodobně na místě. Některým sexuologům se ale zdá toto martýrium příliš kruté. "Transsexuálové si už tak užili dost a nemá cenu je ještě víc trápit," míní například MUDr. Fifková.

Bez zajímavosti není fakt, že Česká republika je je jednou z mála zemí, kde je operativní změna pohlaví plně hrazena ze zdravotního pojištění. Zatímco v ostatních zemích si tak musí transsexuálové na operaci našetřit, a podstupují ji tudíž v relativně vysokém věku, což není právě optimální, u nás se prý v sexuologických ordinacích objevují se žádostí o operaci i lidé mladší dvaceti let.

Nicméně pokud chce přeměněný transsexuál vypadat “k světu”, musí ještě podstoupit různé doplňkové kosmetické operace, které už pojišťovna samozřejmě nehradí. Potřebu rychlé a citlivé pomoci dokládá smutná statistika: jistý výzkum v USA zjistil, že až 50% transsexuálů řeší své problémy sebevraždou před dovršením 30 let věku. Jak je to s transsexuály u nás, nevíme, statistický výzkum zaměřený na sexuální chování jednoduše chybí.

Transsexuálové se dělí na dvě skupiny: FtM (ženy, které se chtějí změnit v muže) a MtF (muži, kteří se chtějí změnit v ženy). Mezi těmito dvěma skupinami jsou podle sexuologů zajímavé rozdíly. Velmi zajímavý je například fakt, že výskyt gayů mezi FtM je adekvátní jejich procentuálnímu zastoupení v běžné populaci, u MtF je počet lesbiček naopak výrazně vyšší, než tomu je v okolní populaci.

FtM se po operacích více daří v partnerství, MtF jsou handicapovány přetrvávajícími mužskými znaky, které nereagují příliš dobře na hormonální terapii spolu se snižováním hladiny testosteronu – přetrvává růst vousů, chlupů a někdy život komplikuje i hlubší hlas. FtM se také po operaci lépe vyrovnávají se svojí minulostí a snadněji vklouzávají do nové sociální role.

Nicméně čas od času se podaří přeměna muže v ženu, která je (téměř) dokonalá. Šok zažili například před dvěma lety Francouzi, když několik dní po volbě Miss Francie, napsal newyorský internetový deník Daily News, že jejich Miss, devatenáctiletá blondýna Elodie Gossuinová bývala mužem.

V oblasti sexuality jsou na tom lépe muži přeměnění v ženy. K vytvoření jejich vaginy je použita tkáň penisu, chirurgové zvládají vyrobit i z uzdičky poštěváček. Takže po překonání nepříjemného pooperačního období, kdy si novopečená žena musí projíždět svou čerstvou vagínu pravidelně vibrátorem, aby nezarostla, si může sexu i celkem užít.

Penis muže, který byl dříve ženou, je však pouze nefunkční nápodobou. Dřív se nejčastěji využívala nervově cévní tkáň z břicha nebo se ze stehna odebraly laloky, které se postupně přesunuly na oblast genitálu. Vznikl nefunkčí penis. Nyní se častěji odejme pacientovi kůže z předloktí, která se "sroluje" do válce a našije vedle močové trubice. Celý zákrok je svým výsledkem ale často problematický, protože moč je agresivní a v místech spojů proto mohou vznikat záněty.