---

Chtěl bych být manekýnka!

Když se ta kočka objevila na diskotéce, přepadly mě všechny mé rádoby zapomenuté komplexy. Vysoká, štíhlá a atraktivní blondýnka s neskutečně dlouhýma nohama v minisukni se sebevědomě pronesla kolem mě. Cestou ji pronásledovaly závistivé ženské pohledy a všetečné, svlékající oči mužů. Kočičím způsobem se usadila k baru nedaleko mě, a já až po chvíli zjistila, že ta kráska je vlastně kluk!

Takže ti mám říkat Pavle, nebo Pavlíno?
Říkej mi jak chceš, vážně! Mně je to jedno, většinou mi všichni říkají Pájo, to je takový dost neutrální. Ale jestli mi chceš udělat radost, tak Pavlína se mi líbí nejvíc…

Tak fajn! Ty jsi byl, Pájo, už od dětství spíš holčička? Jak to vlastně všechno začalo?
Já jsem se měl asi vážně narodit jako holka. Už od malička jsme si se ségrou úplně prohodili role. Ona lezla s klukama po stromech a já se třásl blahem, když mi půjčila nějakou ze svých panenek. Taky jsem strašně rád raboval mamce v šatníku. Tajně jsem si zkoušel její lodičky, blůzky a sukně a představoval jsem si, že jsem krásná holka, za kterou se každej otočí.


A pustilo tě to aspoň na čas? Byl jsi vůbec někdy kluk?
Že by mě to zrovna pustilo se říct nedá. Spíš jsem někdy v osmičce přišel na to, že se mnou asi vážně není něco v pořádku a snažil jsem se to nějak změnit. V té době se o nějakých sexuálních úchylkách zrovna moc nepsalo, , takže jsem ani nevěděl, že nějaký transsexuálové existují. Jenže mamka mě několikrát načapala, jak se producíruju po bytě v jejích botách, šatech a zmalovanej až hrůza, takže jí to nedalo a všetečnýma otázkama mě vyzpovídala tak, že jí bylo všechno jasný! Ale pořádnej kluk – rošťák jsem asi v životě nebyl.


Jak reagovala tvoje rodina na to, že jsi transsexuál?
Jak se to vezme. Mamka to nějakým mateřským instinktem vytušila, takže reagovala v klidu a bez zbytečných emocí. Ségře to chvíli trvalo, než mě začal brát takovýho jakej jsem, a táta…Ten to nese ze všech nejhůř. Myslím že se s tím ještě nesmířil.

Reakce okolí byly asi horší, viď? Neměl jsi třeba problémy ve škole?
Na základce ne, ale hned první věta, kterou jsem uslyšel od svých nových spolužáků na učilišti, byla: „Ty jsi nějakej divnej, ne?" A v tu chvíli mi bylo jasný, že problémy budou. Nejhorší na tom bylo to, že jsem byl ve třídě se samejma klukama, a já ani nevěděl, o čem se s nima mám bavit. Prostě děs! Mě zajímaly úplně jiný věci, jako šminky, móda, krásný kluci. Bál jsem se, aby si o mně nemysleli, že jsem teplouš. Jenže moji spolužáci mě nakonec nechali žít. To pravý peklo mi nastalo až se třeťákama. To byla šikana jako na vojně. Tahali mě za krk, za nohy mě pouštěli z mostu a jiný lahůdky. Vždycky jsem pak probrečel několik nocí, ale přežil jsem to! Vygradovalo to až ve druháku pokusem o sebevraždu. Ale za to mohlo svým způsobem i moje nešťastný zamilování!


Tak mi o něm vyprávěj…
Začnu milováním, protože to přišlo nejdřív. Asi tě nijak nepřekvapí, že to bylo v prváku a hned s klukem. Už tenkrát jsem si při tom představoval, že jsem holka. Nebyl jsem ani moc zamilovanej, spíš jen zvědavej. A láska? Ta přišla až o rok později. Jmenoval se Kája a byl strašně krásnej, něžnej, milej a měl takovej obličejík jako panenka. Tenkrát jsem se tak zamiloval, že jsem nebyl schopnej myslet na nic jiného než na něj. Ale bylo to jednostranný. Pro Káju jsem byl jenom kamarád, protože byl prostě na holky! Na opravdový holky! A holka uvězněná v mužskym těle ho nezajímala..

A miloval ses vůbec někdy s holkou?
Jo, ale byla to první a poslední holka v mým životě. Nic mi to nedalo, vůbec mě to nebavilo, tak proč to opakovat? Nejsem přece lesba. Já se za krásnou holkou sice otočím, ale jenom proto, že mě děsně naštve, že je hezčí než já!


Kdy ses mezi lidmi poprvé objevil jako ženská?
Asi tak před rokem a půl. To už jsem měl za sebou konzultace se sexuoložkou Hankou Fifkovou, která mi pomohla najít sebe samu a dodat potřebnou dávku odvahy a sebevědomí. Pak už stačilo sehnat nějaký krásný hadříky, nalíčit se a vyrazit někam jako pořádnej kus ženský! Horší je to, že já se přímo vyžívám ve výstřední móde, a to nese strašně těžce můj táta. Bydlíme totiž na vesnici a tam se všechny zprávy a hlavně drby šíří rychlostí blesku. No a jeho to trápí. Tenkrát ho už dost vzalo to, že nejdu na vojnu!


A jak jsi to udělal?
To byl taky horor! Když mi přišel povolávák, tak jsem málem omdlel hrůzou, ale pak to naštěstí nějak zařídil právě sexuologický ústav! Vojnu už bych totiž asi nepřežil!


Pojď si povídat o tvém holčičím oblečení. V čem chodíš nejraději?
V minisukních! Dodnes jsem třeba nepochopil, proč všechny holky choděj pořád v džínách, když mají tak krásný těla! Někdy musím chodit oblečenej normálně, teda jako kluk, ale to se vůbec necejtím ve své kůži! Zato když jdu ven jako holka, tak si dám vždycky strašně záležet a oblíkám se a líčím celý hodiny. Když vidím, že mi to sluší a že se za mnou chlapi otáčejí, jsem hrozně šťastnej! Taky se strašně rád prohrabuju v obchodech s dámským prádlem. Vždycky si představuju, jak by to vypadalo, kdybych měl opravdický prsa a v kalhotkách mi nic nepřekáželo. To prádýlko je úplná fantazie, ale pekelně drahá!

A ty nosíš i ženské prádlo?
No jasně, přece sis nemyslela, že si vezmu pod minisukni blbý slipy? Podprsenky si vždycky vycpu, ale opravdický prsa jsou prostě o něčem jiném, ty bych chtěl…


A co jsi udělal s vousy? To ti žádné nerostou?
Ještě něco takovýho! S vousama naštěstí problémy nemám. Za prvé mi moc nerostou a za druhý, když se nějaký objeví, tak je vytrhám. Bolí to, ale už nenarostou…


Jak se vyrovnáváš se zvědavými pohledy, které tě určitě všude provází?
Mně nevadí, když se za mnou lidi otáčejí, spíš naopak! Takové pohledy mi lichotí. Jsou ale jiný věci, který mi nejen vadí, ale i bolí. Třeba když na mě někdo volá buzíku nebo teplouši, protože nic takovýho nejsem! Jsem prostě holka, co musí žít v mužském těle!


A co s tím podnikneš?
Zatím o tom jenom přemýšlím. Mám dny, kdy bych se nechal přeoperovat na holku, a pak zase váhám. Neberu ani hormony a s žádnou léčbou jsem ještě nezačal. Ne že bych si nebyl jistej sám sebou, ale beru pořád ohledy na své okolí. Teda hlavně na rodiče. Vždycky si nakonec řeknu, že jim to přece nemůžu udělat! Ale na druhou stranu jsem si dal slib, že do svých 25 let s tím nabeton něco provedu!

Dostal ses někdy, jako holka, do nějakého průšvihu?
Jednou mě na jedný diskotéce začal balit docela hezkej kluk. Posílal mi drinky, pak jsme šli spolu tancovat a on mi šeptal přesně ty věci, který kluci holkám šeptaj. Bylo mi s ním hezky. Když mi pak slíbil, že mě hodí domů, byl jsem rád, že s ním budu aspoň chvilku sám. Ani ve snu mě nenapadlo, že neví, že jsem kluk. Když to pak zjistil, děsně se rozběsnil a zmlátil mě. To nebyl první moment, při kterým jsem si uvědomil, jak to svoje skutečný klučičí tělo nenávidím, ale bohužel nebyl poslední…


Máš nějaké typické holčičí koníčky?
Kromě toho líčení a módy taky rád šiju na stroji. To mě naučily holky na intru. Nevadí mi žehlení, což kolem mě nikdo nechápe, ale já chodím nerad zmačkanej. Taky mám ale typicky holčičí odpor k zašívání a štepování. Fuj!

Jak by měl, Pavlí, vypadat kluk tvých snů?
Jsem strašně romantickej, takže bych chtěl prožít nějakou love-story s něžným klukem. A jak by měl vypadat? Na tom mi nezáleží! Musí být jen něčím zajímavej, hodnej a musím vědět, že mě doopravdy miluje! Tu pravou lásku jsem ale ještě nepotkal…


Co bys chtěl, aby se ti splnilo?
Chtěl bych bejt manekýnkou nebo modelkou! To je můj životní sen. Postavu na to mám, výšku taky, tak proč ne? Když mi bude pár lidí držet palce, tak se mi to možná vyplní!


Pája odchází a já mám pocit, že jsem si celou tu dobu povídala s bezva kamarádkou. Dívám se za ním a v hlavě mám zmatek. Obdivuju jeho odvahu, s kterou se postavil krutému světu plnému předsudků. Jeho citlivá dívčí duše uvězněná v mužském těle se snaží najít si své místo na slunci a zoufale touží po troše lidského štěstí. Představuju si, jak bude Pavel jednou jako žena šťastná, až se konečně dočká svého nového, pravého já…

Transsexualita je sexuální úchylka, kdy je narušena sexuální identifikace člověka. Znamená to, že muž se cítí být ženou, žije uvězněn v mužském těle a naopak. Pacient, který se rozhodne pro radikální změnu své vizáže, začne po pravidelných návštěvách u sexuologa užívat hormonální léčbu, kdy se podávají hormony opačného pohlaví. Teprve potom může dojít i k chirurgickým změnám, jako je ostranění prsou nebo chirurgická změna genitálu. Celý proces je dlouhodobý, trvá minimálně tři roky a výsledná operativní proměna je nevratná.