Charlie - poezie

Jedna velká metafora

Mé básnické střevo prasklo
A metafory se řinou ven
Mizí v nekonečnu konkrétnosti
A já cítím svou prázdnotu
Neschopnost vylučovat další verše
Když si tak kopu hrob
Špína a prach padají do mých útrob
Z neschopnosti krmit se duhou
A pít sluneční paprsky
Opustím romantiku ve prospěch dekadence
Pak zastoupí mi cestu láska
Kterou utopím v neštěstí
Vznáším se v oparu melancholie
A zápasím o holé přežití
Když bezmasý prst dá mi vědět
Na smrtelné posteli pak
Smířím se poctivě se všemi
Vzdám díky jejich víře a věrnosti
A jakmile se probudím, vidím
Že poslouchal mne jen bílý holub