Na druhé straně tam ta, která si ufikla ten prsník, tam byl schizofrenní proces zjištěn objektivně klinicky a v rámci tohoto bludu, že naroste, si udělala tu amputaci. Ovšem pak když se analyzuje ten případ, tak se zjistí, že je tam v pozadí to přání změnit se vlastně, odmítat svou ženskost a případně se změnit v toho muže, nemůže být odmítnuto. Já jsem to naznačil tak.

A pak je tam ten čtvrtý případ, kde žádná duševní choroba není, kde je prostě jasné přání „já nechci být dále dívkou a konec a já chci, přijdu na plastickou chirurgii se záminkou, že mám sklo v palci a vy mě předělejte a hotovo". Je to duševní choroba nebo není?

Když konfrontujeme jenom ty 4 případy, tak vidíme, že ke každé té transsexualitě – teď nebudeme mluvit, jestli je ten případ oprávněný, jestli je to latentní nebo ne, ale každý ten případ je vlastně nozograficky, psychiatricky a psychologicky jiný. Takže my nemůžeme říci - transsexualismus je…Konec.

Ano, to nemůžeme říci, my můžeme říci docela klidně: my nevíme, co to je. Protože jednou se objeví klinicko-psychologicko-psychiatrický v rámci schízy, druhý případ se objeví v rámci psychopatie, třetí případ se objeví v rámci duševní normy – sklo v palci. To je finta, to není choroba. Musíme říci, že my to nevíme a pokud nebudeme vědět konkrétně, že k transsexualismu lze přiřadit konkrétně tyto a tyto indexy. Nevím v čem, v jakém testu na oscilografu nebo na čem, tak do té doby nemůžeme říci, prosím, mohu prohlásit vědecky, seriózně, že vím, co to je transsexualismus.