Ať je taková komise vytvořena jak u toho špitálu v tom Baltimore nebo ve Filadelfii, kde je skupina gynekologů, endokrinologů, urologů, sexuologů, psychiatrů atd., která určí dobu přípravy nemocného, poněvadž to nelze jistě tu operaci dělat po půlročním pozorování nemocného, třeba dejme, ať se stanoví 2 roky, nebo 3 roky, nebo 4 roky, ať se k tomu ještě stanoví to, že ten pacient musí také chápat, k čemu ta operace je určena, jaká má svá rizika a co všechno slibuje.

Čili, já myslím, že bude daleko důležitější, poněvadž nevíme ještě podstatu a příčinu tohoto onemocnění, aspoň se vyrovnat s těmi základními problémy, poněvadž jak nejsem odborníkem, já to skutečně neobhajuji toho plastika, poněvadž jsem to v životě neviděl dělat, ani to dělat neumím, ale když to slyší člověk tady, že to vede až k automutilaci, k sebevraždě atd., to jsou nešťastní lidé.

Tady jsou relativní indikace správné a jenom si říci za jakých okolností tyto relativní indikace platí, že možná za 10 roků budeme chytřejší a budeme už vědět, jaká je příčina a jaký je ten mechanismus toho vzniku, ale my tam tak daleko nejsme.

Prosím, dneska nemůže nikdo říci, že je nesprávné transplantovat ledvinu proto, že odhojovací proces za rok je možný a že za 2 roky se rozhodne, jestli bude ta ledvina existovat ještě, nebo nebude. A to vidíme na těch transplantacích srdečních taky, vždyť my tu histiokompatibilitu neznáme. To všichni si přiznáváme a přesto nikdo neřekne, že dělal ten chirurg něco nesprávného, aby byl pomlouván, anebo aby to dělal contra mores a contra naturam. To jsou moc tvrdá slova a já si nemohu pomoci, já s tím nemohu souhlasit.

Já bych řekl, abychom vycházeli z reality, co víme a co nevíme a respektovali to neštěstí těchto lidí, o jehož podstatě nic nevíme a stanovili si za jakých okolností ty relativní indikace platí nebo neplatí. Já myslím, že to musí rozhodovat medicína a nikoliv právníci.