Naše partnerství existovalo jen na psychické rovině; měly jsme hezký vztah, ale ona mě považovala za dost divnou existenci a já jsem nechtěla ukazovat svoje tělo tak normálnímu člověku. Je sice lesba, ale naše partnerství bylo příliš experimentální. Všechno je pryč. Ztratila jsem domov, už se nemám kam vrátit. Potřebovala bych najít někoho, kdo by mi poskytl novou psychickou oporu. Doufám, že v budoucnu najdu muže s velkou kapacitou, který by mě miloval dlouhodobě…"

Nepříliš optimální je také její fyzická situace: „Díky ženským hormonům mám malá prsa a žensky jemnou pokožku. Nemám spermie a bylo by obtížné dosáhnout erekce. Spíše než na rovině fyzické pociťuji sexuální touhu na rovině psychické, místo penisu mám teď citlivé celé tělo a cítím daleko víc věcí. Je to pro mě příjemnější.." „..jednou jsem musela do nemocnice, protože jsem užívala příliš velké dávky hormonů. Mám od té doby problém s játry a doktor mi řekl, že jestli hormony nevysadím, umřu před dosažením 45 let."

K motorkářskému gangu: „ Svět motorkářských gangů je drsný. Třetina z jejich členů se nakonec stane mafiány, třetina běžnými členy společnosti a třetinu z nich tvoří New Half." V našich podmínkách by spojení male-to-female transgenderů s těmito gangy možná znělo poněkud absurdně, ale v japonském heterosexistickém prostředí to nakonec není tak překvapivé. Chce-li někdo tak citlivý a zranitelný, jako je velká část lidí s „ženskou duší a mužským tělem", přežít v mužském kolektivu, často si vyvine tu nejdrsnější mužskou personu. U Akiko tuto hypotézu může podpořit jak její disociace na tři různé osoby ve 23 letech, kdy na ni byly vyvíjeny velké tlaky okolí, tak i test lidské postavy, který jsem jí zadal.

Jako první nakreslila postavu ženského pohlaví, která byla pro ni identifikační. Po prohlédnutí následně nakreslené osoby mužského pohlaví však zjistíme nápadný rozdíl v prokreslení detailů obličeje. Větší bohatost obličejových detailů u mužské postavy přisuzuji tomu, že je Akiko ve svém profesním životě a v Japonsku v postatě všude na veřejnosti nucena vystupovat jako muž. Na obou postavách si lze také povšimnout v našich podmínkách neobvykle působících radostných gest, která snad svědčí o životním optimismu a schopnosti se radovat. Je pravděpodobné, že právě svět divadelních her umožňuje udržet si pozitivní ladění i v tak nelehké situaci, v jaké se Akiko nepochybně nalézá.