V naší kultuře se běžně pohlaví považuje za něco absolutního; když se narodí dítě, lékaři se podívají na genitálie a prohlásí „máte holčičku" nebo „je to chlapeček", pouze podle toho, jestli najdou penis a varlata a nebo vulvu. Od toho okamžiku je s dítětem zacházeno podle kulturně předepsaných schémat pro děvčátko nebo pro chlapečka, jako by byla anatomie genitálu jediným indikátorem pohlaví. Určení pohlaví tak jednoduché ale není. Ze sexuologického hlediska je zde nejméně osm faktorů – pět biologických a tři sociální a psychologické – které jsou považovány za určující. Biologickými determinantami jsou chromozomy, hormony, gonády (žlázy produkující pohlavní hormon), vnitřní pohlavní a reprodukční orgány a zevní pohlavní orgány. Sociální a psychologické determinanty jsou gender výchovy, genderová role a genderová identita.
Pro většinu lidí je všech osm faktorů v dokonalé shodě; například
člověk, který se narodil se zevním mužským genitálem bude mít mužské
chromozomy, mužský vzhled a gonády i vnitřní a zevní pohlavní orgány
odpovídající mužské anatomii. Taková osoba bude navíc vychovávána
jako muž, bude mít mužskou roli ve společnosti a bude se za muže
považovat a jako muž cítit. U člověka s transsexualitou tyto faktory
v souladu nejsou, protože osmý z nich - genderová identita - je od
ostatních odlišný. (Brown, Rounsley, 1996)
|