Tento stav může mít několik příčin. Může mezi ně patřit fakt, že historické záznamy stejně jako výzkumy většinou vedli a psali muži, stejně jako to, že v patriarchální společnosti byla dominantní hodnotou maskulinita a její odvržení bylo tudíž více udivující a snad i společensky nebezpečnější. Rovněž se zdá , že homosexuální orientace i některé druhy genderové nonkonformity bývají okolím méně vnímány u žen než u mužů, což může být dáno jak jejich reálně jemnějšími projevy, tak přehlížením žen a jejich aktivit. Otázka sama pro sebe jsou reálné poměry ve výskytu homosexuality a GID v populaci. Obecně se předpokládá, že lesbických žen je asi polovina proti homosexuálním mužům. Nikdo se tím ale není příliš jistý, stejně jako panují již desetiletí diskuse o prevalenci homosexuální orientace v populaci, přičemž u mužské homosexuality výsledky výzkumů ukazují její prevalenci mezi dvěma až deseti procenty (Brzek, Pondělíčková- Mašlová 1992, s.24). U GID je opravdu těžké dobrat se přesných informací. Některé diagnózy nemají ekvivalent pro biologické ženy a u transsexuality, kde lze o jakési vyváženosti diagnózy pro obě pohlaví mluvit, se zase výrazně rozcházejí výsledky mezi geografickými oblastmi.
Analýza výše zmíněných faktů by mohla být námětem samostatné práce, a proto se
ji zde nemohu podrobně věnovat. Hlavním cílem tohoto mého zamyšlení je spíše určitá
omluva za to, že i v této práci bude věnováno mnohem více prostoru biologickým mužům,
neboť symetrické referování o obou biologických pohlavích mi znemožňuje jak nedostatek
pramenů tak omezený rozsah této práce.
|