Akela - básně

Neviditelným prostorem kdosi se zrodil,
snad proti své vůli.
Snad pro příklad,
snad pro smrt.
Neumím najít slova pro pocit bezmoci,
pro ukojení chtíče,
chtíče po kvalitě
a nebo ještě lépe po normálnosti!
A pořád se to táhne nad námi,
jako mrak, mrak z kterého stále prší neviditelný déšť tíhy.
Tíhy pocitu viny, která nejde setřást.
Víš osude, JDI DO HAJZLU!